Minulý týden se ke mně dostal článek Mgr. Jana Kaczora, právníka pro ScioŠkoly „Schvalování útoku na Ukrajinu žákem z právního pohledu“, který byl dne 19.4.2022 publikován na www.rizeniskoly.cz a dne 12.4.2022 https://perpetuum.cz/2022/04/schvalovani-utoku-na-ukrajinu-zakem-z-pravniho-pohledu/.
Pan Kaczor v tomto článku rozebírá mimo jiné trestněprávní rovinu, tedy určitý postoj (pan Kaczor tento postoj nazývá schvalováním) ke konfliktu na Ukrajině. Vzhledem k tomu, že se zabývám i obhajobou obviněných z trestných činů, troufám si říci, že mám s trestním právem více zkušeností než pan Kaczor, a to nejen teoretických, ale i praktických v zastupování obžalovaných v řízení před soudem. Tento nedostatek zkušeností pana Kaczora s trestním právem nelze nahradit odkazem na vyjádření Nejvyššího státního zástupce ze dne 26.2.2022, ze kterého patrně pan Kaczor čerpal.
Advokáti jsou zvyklí stát názorově proti státním zástupcům, proto jsem se rozhodla podívat na zákonnná ustanovení zmiňovaná panem Kaczorem důkladněji.
§ 405 Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia
„Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo jiné zločiny nacistů a komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.“
Genocidium je definováno v Úmluvě o zabránění a trestání zločinů genocidia. Genocidiem se podle Úmluvy rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou: a) usmrcení příslušníků takové skupiny; b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny; c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení; d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí; e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné.
Pan Kaczor uvádí, že schvalování napadení Ukrajiny Ruskem naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu dle § 405, tedy schvalování genocidia. Není mi jasné, jak pan Kaczor dospěl k závěru, že na Ukrajině je páchán trestný čin genocidia, jak je definován v Úmluvě o zabránění a trestání genocidia, vůči ukrajinskému obyvatelstvu. Ano, jakýkoliv válečný konflikt je bezpochyby špatně, ale ne každý válečný konflikt je v takové intenzitě, že lze mluvit o páchání genocidy na civilním obyvatelstvu.
Z hlediska subjektivní stránky jde o trestný čin úmyslný. Použijeme-li jazykový a logický výklad tohoto ustanovení, pak popírat lze pouze skutečnosti, u kterých byla prokázána historická správnost. U úmyslného popírání by se muselo jednat o výroky, o jejichž nepravdivosti pachatel ví, nebo je s jejich možnou nepravdivostí srozuměn, bez ohledu na to, že pro jiného je tato otázka naprosto zřejmá. Pouhé popírání z nevědomosti pro naplnění skutkové podstaty trestného činu dle § 405 nestačí.
Dále je nutné si uvědomit, že příslušné ustanovení bylo cílené na boj s xenofobií a rasismem a aby bylo možné stíhat popírání nacistických zločinů během druhé světové války, což naznačuje už název daného trestného činu.
Pan Kaczor v souvislosti s tímto ustanovením dále zmiňuje, že se může jednat trestný čin dle § 365 trestního zákoníku – schvalování trestného činu. Toto ustanovení se ovšem týká pouze tzv. zločinů, což jsou trestné činy, za které lze uložit 5 a více let. Za trestný čin dle § 405 lze uložit maximálně 3 roky, nejedná se tedy o zločin, ale pouze o přečin a § 365 se zde vůbec neuplatní!
§ 405a Agrese
„Kdo v postavení, které mu umožňuje vykonávat kontrolu nad některým státem nebo řídit jeho politické anebo vojenské akce, v rozporu s ustanoveními mezinárodního práva plánuje, připravuje, zahájí nebo provede útočný čin, který spočívá v použití ozbrojené síly takovým státem proti svrchovanosti, územní celistvosti nebo politické nezávislosti jiného státu nebo v použití ozbrojené síly takovým státem jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s Chartou Organizace spojených národů a který svou povahou, závažností a rozsahem zakládá zjevné porušení Charty Organizace spojených národů, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až dvacet let nebo výjimečným trestem.“
U tohoto ustanovení je důležité předně určit pachatele trestného činu. Z první věty plyne, že se bude jednat o někoho, kdo má moc ovlivnit vojenskou akci státu, tedy zřejmě nějaký politik. Dále je zde uvedeno, že vojenská akce proti jinému státu je v rozporu s mezinárodním právem.
Aplikací tohoto ustanovení se dostáváme do režimu mezinárodního práva a zde bychom tedy měli všem měřit stejným metrem. Jednoduše řečeno, nelze za akt agrese považovat konání jednoho státu (zde Ruska) a v obdobném případě u jiného státu se tvářit, že se o agresi nejedná, přitom objektivní znaky jsou totožné (např. útok USA na Irák v roce 2003, vojenská intervence Saudské Arábie v Jemenu v roce 2015 trvající dodnes, „humanitární“ bombardování Kosova v roce 1999). Pokud pan Kaczor v souvislosti s trestým činem agrese zmiňuje § 365 schvalování trestného činu, pak by objektivně z hlediska rovnosti před zákonem měly být trestně stíhány i výroky obhajující útok USA na Irán v roce 2003.
Nicméně u tohoto ustanovení ještě nevíme, jestli se trestný čin agrese dle § 405a stal, jelikož opět jako u předchozího trestného činu je předčasné hodnotit krok suverénního státu v souvislosti s porušením mezinárodního práva. Jako právník se domnívám, že nemáme k dispozici všechny relevantní data a důkazy, abychom mohli s určitostí uzavřít, že se stal trestný čin agrese. Pokud se trestný čine nestal, pak ani nemohlo dojít ke schvalování trestného činu.
Autor: Mgr. Šárka Oharková, Mgr. Ivana Nová, advokátní kancelář