Domů » Mezinárodní konference v Břeclavi – reportáž od Andrey Drescher

Mezinárodní konference v Břeclavi – reportáž od Andrey Drescher

Mezinárodní konference a pochod v Břeclavi 30.1.2022

Dne 30.1.2022 se konala v Břeclavi Mezinárodní konference hnutí odporu proti COVID-opatřením. Vedle hnutí Chcípl PES se jí zúčastnili zástupci Slovenska, Rakouska a Německa. Konference se zúčastnila také rakouská novinářka Andrea Drescher, jejíž reportáž vyšla na webu TKP.at:

https://tkp.at/2022/02/01/impressionen-aus-dem-corona-widerstand-in-tschechien/


Český překlad:

Dne 30.1.2022 se konala v České republice první Mezinárodní konference odporu. Aktivisté ze Slovenska, Rakouska a Německa byli pozváni k diskusi o možném společném odporu proti corona-opatřením a k následné demonstraci na místě. Zde je krátké shrnutí zajímavého dne.

Spolu s dalšími dvěma aktivisty z Rakouska jsem ráno odjela do České republiky. Setkání uspořádala česká skupina Chcípl PES, která je podle vlastního vyjádření jednou z největších skupin v regionu a sdružuje na 100 aktivistů. Byl tam i překladatel, takže jsem se víceméně orientovala.

Společné setkání

Chcípl PES se považuje – alespoň jak jsem to pochopila – za centrální uzel v síti mnoha různých organizací, jejichž struktura je podobná té, kterou znám z Německa a Rakouska. Existují zde typické skupiny právníků, policistů, lékařů, alternativních médií atd. a nespočet malých místních organizací.

Za skupinou zatím nestojí žádná strana. Zda se bude v budoucnu vyvíjet směrem k politické straně, není zatím definitivně vyjasněno. Skupina uvádí, že je financována z darů.

Jako všude je hlavním tématem hrozba povinného očkování, kterému chce skupina za každou cenu zabránit. Ačkoli byla v České republice vyhláška o povinném očkování prozatím stažena, rozhodně ještě není mimo hru. Naopak. Zpráva z deutsch.radio.cz naznačuje klid před bouří.

Skupina se však chce zabývat i dalšími problémy – obnovit v republice svobodu a znovu sjednotit rozdělenou společnost. Zdá se, že volební systém v České republice má přibližně stejnou kvalitu jako v Rakousku. Projevuje se touha po jiném systému, v němž by volení zástupci skutečně zastupovali zájmy lidu.

Cílovou skupinou akcí Chcípl PES jsou pochybovači, tj. lidé, kteří si všimli, že něco není v pořádku, že to, jak nebezpečí hodnotí úředníci, neodpovídá reálným nebezpečím, ale kteří zatím nenašli jednoznačné stanovisko. Tato skupina lidí je mi také dostatečně známá z Německa a Rakouska, kde si občané stěžují na řízenou opozici a na politiky, kteří se nyní chtějí tímto tématem dostat k moci. Tak jako si stěžujeme my.

Stejně jako v odbojových skupinách, které znám, nejde aktivistům o boj, o násilí. „Děláme to srdcem. Nasloucháme svému srdci.“ – to jsou typická prohlášení. Ach ano. Čtyři zastoupené země mají více společného, než bych čekala.
V současné době se Chcípl PES zaměřuje na akce ve třech oblastech:

  1. Demonstrace
    Ty by se měly konat ve velkých městech, aby se vládě ukázalo, kolik lidí se brání. Zároveň by se měly všude konat malé demonstrace – opravdu na všech možných místech, aby se ukázalo, že lidé nejsou svém městě či ve své vesnici se svým názorem sami. Místní solidarita pomáhá.
  2. Odbory a organizace
    Tady chce Chcípl PES ještě více působit, protože kdyby došlo k nejhoršímu, není možné vyloučit generální stávku. A bez síly odborových organizací by něco takového v České republice pravděpodobně nebylo možné.
  3. Mezinárodní síly
    Společné mezinárodní akce ukazují, kolik lidí se staví proti covidovým opatřením. Demonstrace v Bruselu jsou příkladem toho, jak něco takového může fungovat. Společné pochody na hranicích Rakouska a České republiky již probíhají a lze je ještě dále rozšířit.

Na konferenci bylo několik aktivistů ze Slovenska, kteří zřejmě sdílejí cíle, myšlenky a přístup Chcípl PES. Hovořili také o obrovské nedůvěře vůči vládě a pocitu, že již nemohou žít svobodně.

Bylo zdůrazněno, že máme co do činění s globálním fenoménem a že přímá demokracie je důležitým cílem, který nabízí skutečnou alternativu k současnému systému. Můj osobní stručný příspěvek o tom, že skutečnou hrozbou je digitalizace (dobře skrytá za povinným očkováním), a že o této hrozbě je nezbytné vytvořit mezi veřejností povědomí, účastníci konference viditelně sdíleli.

Na malé tiskové konferenci, které se pravděpodobně zúčastnila místní nebo alternativní média, upozornil zástupce Rakouska, že legislativní proces v Rakousku – na rozdíl od zpráv v českých médiích – ještě nebyl ukončen. Stále chybí souhlas Spolkové rady a spolkového prezidenta a své slovo má ještě Ústavní soud, a to i proto, že povinné očkování by bylo také v rozporu s rezolucí Rady Evropy 2361 ze dne 27. ledna 2021. Bohužel jsem – kvůli nedostatečným jazykovým znalostem – nemohla rozumět ostatním řečníkům.

Všichni účastníci si byli dobře vědomi toho, že to, co se děje nyní, neskončí, ani když povinné očkování nebude na stole.

Bylo to příjemné setkání, kterému nedominovala velká „ega“, jak to znám z networkingových setkání v Rakousku a Německu. Lidé spolu mluvili, naslouchali si a navázali zajímavé kontakty – já také. Nedokážu říct, jak daleko toto propojení skutečně sahá. Mně osobně prostě chybí jazyková znalost. Velmi pozitivní však pro mě bylo zjištění, že jsem nevnímala žádný rozdíl nebo vymezení mezi Čechy a Slováky. Možná, že i tady šílenství kolem Corony lidi opět stmeluje, protože se všichni orientují na společný cíl: Svoboda! Svoboda!


Demonstrace

Na následné demonstraci v Břeclavi bylo jedním z nejskandovanějších hesel „Svoboda“. První, čeho jsem si všimla, když jsme dorazili na místo, byli dva policisté, kteří stáli bez přileb na rohu a sledovali dění. Lidé, které jsem viděla, byli podobného složení jako znám z Rakouska a Německa. Mladí i staří, elegantně i nedbale oblečení, rodiny, pankáči, lidé na vozíčcích – zastoupeny byly všechny skupiny.

Po několika projevech na pódiu, kam jsem byla spontánně pozvána i já, abych krátce promluvila na téma digitalizace, prošlo městem 400-500 účastníků. I zde byla přítomnost policie omezená. Přátelé a pomocníci regulovali dopravu, zajišťovali bezpečnost průvodu demonstrantů a dbali na to, aby se všichni ve zdraví vrátili zpět.
Jaký to příjemný rozdíl oproti Rakousku nebo dokonce Německu, kde jsem se naučila bát se berlínských „robocopů“. O demonstracích v Praze nebo Bratislavě nemohu nic říci, ale od břeclavských policistů se jejich evropští kolegové mohou ještě hodně učit.

Byl to zajímavý den, který mi dodal odvahu. Jen my lidé můžeme zabránit tomu, co špatného se chystá. „Corona“ problém je celosvětový. Nelze ho vyřešit lokálně v Rakousku ani v Německu. Musíme ho řešit celosvětově. A zdá se, že lidé v České republice, na Slovensku, v Německu a Rakousku to vnímají podobně – navzdory všem rozdílům.
I když to byly jen dojmy z jednoho dne, dává mi to novou motivaci pokračovat!