Domů » Vakcinace a onemocnění COVID-19

Vakcinace a onemocnění COVID-19

Se svolením autora přetiskujeme článek Ing. Karla Matějky, Csc. publikovaný na webu blog.infodatasys.cz.

Obecně použití vakcín přeneslo zdravotní péči na mnohem vyšší úroveň, některé dříve smrtelné nemoci lze dnes zvládat mnohem lépe (tuberkulóza, pertusse [černý kašel], difterie [záškrt]), výskyt některých se daří minimalizovat (tetanus), někdy je vakcína jediným léčebným prostředkem (vzteklina), jednu chorobu se dokonce podařilo celosvětově vymýtit (variola [pravé neštovice]), prakticky však i poliomyelitida (dětská obrna). Existují vakcíny, které výrazně snižují incidenci chorob a snižují závažnost jejich průběhu (klíšťová meningoencefalitida, ale i chřipka). V případě dobře a široce vyzkoušených vakcín nelze proti nim mít námitky. Existují však případy vakcín proti některým chorobám, kde plošná vakcinace je minimálně sporná, ne-li škodlivá – jedná se zvláště o trojici „dětských“ chorob způsobených RNA viry, jimiž jsou parotitida (příušnice), rubeola (zarděnky) a morbilli (spalničky).

Do 70. let minulého století tyto choroby prodělaly skoro všechny děti a získaly tím doživotní imunitu. Takové osoby tak většinou nebyly ohroženy těmito chorobami v dospělosti, tedy v době, kdy tyto choroby ve zvýšené míře způsobují závažné komplikace. Připomeňme, že děti, u nichž se tyto choroby vyskytly, byly dřív léčeny doma, nebyla stanovována žádná karanténa, staraly se o ně rodiče, kteří současně chodili do zaměstnání, takže virus mohli přenášet na jiné lidi, a přitom se tomu tak nestávalo – většina dospělých totiž již měla specifickou imunitu z dětství, závažné komplikace se tedy vyskytovaly pouze zřídka, většinou pouze v kombinaci s jiným onemocněním nebo snad i genetickou predispozicí.

Zavedením plošné vakcinace dětí tyto choroby přestaly být dětskou nemocí a dospělí nezískají celoživotní imunitu, ale imunita navozená vakcinací většinou vyvane v poměrně nízkém věku (často okolo 30 let). Dospělí se dnes stávají vnímavými a při styku s infekcí se snadno nakazí ve věku, kdy hrozí závažné komplikace, což se týká zvláště vysoce nakažlivých spalniček.

Jediným řešením je opuštění povinné plošné vakcinace dětí, tu provádět selektivně pouze u dětí indikovaných. V případě, že mladý člověk do věku 16 až 18 let tyto choroby neprodělá, mělo by mu být nabídnuto očkování až v tomto věku. Taková vakcinace sníží výskyt závažného průběhu daných chorob v dospělosti a současně ochrání očkovaného do výrazně pozdějšího věku, nežli je tomu u současného přístupu.

K těmto třem chorobám ještě jednu poznámku, či spíše otázku pro další výzkum: Nemůže funkčně souviset zavedení plošné vakcinace a výrazný nárůst výskytu alergií či různých autoimunitních onemocnění v populaci?

Z předchozího vyplývá, že neexistují obecně platné důvody pro odmítání aplikace vakcín, ty mohou být výrazným pozitivním krokem na cestě zlepšení zdravotní péče, přesto je potřeba uplatňovat kritický pohled. Jak tedy postupovat s ohledem na současnou kampaň týkající vakcinace proti chorobě COVID-19?


Odmítnout je třeba zcela nesmyslné argumenty typu „čipování lidí“, přesto zmiňme některá fakta:

  • Dosud bylo vyvinuto několik vakcín, které působí na třech odlišných principech (atenuované, rekombinantní a mRNA vakcíny), přesto nejsou běžně uveřejňovány detaily k jednotlivým preparátům a k jejich funkčnosti. Dokonce se při zavádění očkování předpokládalo, že občan si nebude mezi těmito vakcínami vybírat.
  • Zásadní je nyní preparát založený na mRNA kódující virový S-protein. Dosud jsem neobjevil informaci, jestli se jedná o kód nativního S-proteinu nebo o jeho nějakou modifikaci (jakou?).
  • Prohlášení typu, že kód z mRNA se nemůže inkorporovat do lidského genomu, je pro mne neakceptovatelné. Jsou známy viry, které využívají reverzní traskriptázu, enzym, který dokáže přepsat informaci z RNA do DNA, příkladem mohou být HIV způsobující AIDS a HBV způsobující hepatitidu typu B. Ostatně někteří autoři uvádějí, že minimálně 1% lidského genomu je tvořeno sekvencemi, které mají původ ve virových zdrojích. Existují testy, jak se bude mRNA vakcína chovat za přítomnosti virů kódujících a užívajících reverzní traskriptázu?
  • U nejúčinnějších vakcín proti COVID-19 se mluví o účinnosti okolo 95%, tedy 5% očkovaných se prokazatelně nakazí a tito budou jistě šířit virus dál. Vakcinace údajně zamezí závažnému až fatálnímu průběhu COVID-19, lze tedy předpokládat, že zvýší procento osob s asymptomatickým průběhem nemoci (spíš pouze infekce). Všechny takové osoby budou virus šířit. Vakcinace tedy nepovede k ochraně zbytku společnosti!
  • Pokud porovnáme vývoj smrtnosti COVID-19 v roce 2021, tak vidíme, že od ledna, kdy nebyl prakticky nikdo vakcinován, až do konce listopadu (to se začala šířit nová varianta viru) se hodnota smrtnosti měnila pouze minimálně. Nemůže být tedy pravdou, že vakcinace snižuje pravděpodobnost úmrtí.
  • Vlastní nemoc COVID-19 má zvýšenou pravděpodobnost komplikovaného průběhu u osob starších a polymorbidních, zvláště při výskytu některých onemocnění (diabetes, hypertenze, morbidní obezita, některé srdečně-cévní choroby, imunitní poruchy a jiné). Pro zbytek společnosti se většinou jedná o banální až mírné onemocnění.
  • Existuje řada dosud nezodpovězených otázek týkajících se těchto vakcín. Ty byly sice dosud testovány na poměrně velkých skupinách osob a v současnosti jejich rozsáhlé aplikace jistě přinášejí řadu poznatků, ale výsledky jsou pouze s ohledem na dobu proběhnuvší od jejich aplikace, tedy maximálně několik měsíců! Pouze testy vyhodnocující vakcinace po minimálně 5 letech mohou přinést odpověď na otázku jak je preparát bezpečný a účinný z dlouhodobého hlediska. V této souvislosti je potřeba připomenout, že žádná mRNA vakcína dosud nebyla použita v humánní medicíně. Nelze tedy dělat závěry ve formě paralel. Navíc je potřeba si uvědomit, že řada karcinomů se vyvíjí po několik let a u mnoha nevíme, co je jejich příčinou. Jak by tedy dnes někdo mohl vyloučit dlouhodobý karcinogenní účinek vakcíny testované pouhých několik měsíců!
  • Řady těchto fakt jsou si vědomi výrobci, kteří se zříkají zodpovědnosti za případné dlouhodobé nežádoucí účinky svých vakcín. Také autority schvalující užití léčebných přípravků povolily použití těchto vakcín pouze podmíněně a to na dobu nepřesahující 2 roky.
  • Vakcíny zpočátku nebyly povoleny pro užití u dětí do 16, případně 18 let věku. Následně se tato hranice postupně snižovala na 12 až 5 let (také v závislosti na tom kterém státu) a to v době, kdy nebyly vakcíny dlouhodobě testovány ani v rámci dospělé populace. Zde by šlo odkázat na řadu odborných vyjádření, která proti takovému postupu protestují, jako příklad můžeme uvést kanadský dokument a jeho český překlad, jehož autorem je Dr. Byram W. Bridle, PhD.
  • Protiepidemická opatření ve formě vyhlašování nouzového stavu, uzavírání ekonomiky a zavádění plošných karanténních opatření jsou ryze politickým opatřením, proto i jejich uvolnění je opatřením politickým a není jiný než politický důvod jejich odvolání vázat na vakcinaci.
  • Omezování přeshraničních cest pouze na osoby očkované nebo takzvaně prokazatelně bezinfekční není ospravedlnitelné za situace, kdy na obou stranách hranice je incidence infekce obdobná. Jako protiprávní stav to chápu v prostoru Evropské unie, kde jejími předpisy je principiálně deklarován volný pohyb osob.

Z výše uvedeného vyplývá následující:

  • Dosud schválené vakcíny lze doporučit u osob, u nichž je snížená pravděpodobnost přežití následujících 5 let, což by měl pacient konzultovat se svým ošetřujícím lékařem. Osobně bych neváhal vakcínu použít o osob starších cca 80 (70) let nebo u osob závažně nemocných avšak soběstačných a aktivních. V takových případech může vakcinace vést i k prodloužení relativně kvalitního života, přičemž pravděpodobnost nežádoucích účinků je nízká.
  • U osob nad cca 45 let věku bych aplikaci vakcín umožnil pouze v případě vyslovení jejich aktivního přání s tím, že podepíší informovaný souhlas.
  • U mladších zdravých osob bych vakcinaci nedoporučil, ovšem ani nezakázal.
  • U dětí a mladých do 18 let bych vakcinaci vyloučil minimálně do doby, než budou známy výsledky dlouhodobého, minimálně pětiletého studia vlivu vakcín.

Na závěr můžeme pouze dodat následující: Po extrémně krátké době vývoje a testování existují vakcíny, které mají potenciál zpomalit šíření viru SARS-CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19. Některé z těchto vakcín jsou jistě zajímavé z hlediska teoretického (využití mRNA), ale v humánní medicíně dosud nebyly použity, nadto, aby některá z nich byla aplikována masivně ve většině společnosti. Nechť si každý udělá v tomto směru svůj názor a rozhodne se, jestli je pro něj osobně riziko vakcinace nižší nebo vyšší nežli riziko prodělání onemocnění COVID-19.

Autor: Ing. Karel Matějka, CSc.

Odkaz na původní článek: http://blog.infodatasys.cz/vakcinace20210112.htm
(publikován 12.1.2021, aktualizován v květnu 2022)