Domů » Rostoucí ceny energií a pohonných hmot – role státu

Rostoucí ceny energií a pohonných hmot – role státu

Ceny elektrické energie i energií obecně a pohonných hmot jsou na historických maximech. Světlo na konci tunelu v podobě zastavení rostoucího trendu, potažmo poklesu je přitom v nedohlednu. Lze tomuto vývoji zabránit?

Snadná otázka, avšak o to složitější odpověď. Je nesporným faktem, že důvody pro onen exponenciální cenový skok dány byly a jsou. Ty základní jsou důvěrně známé z masmédií, internetových debat i hovorů „pavlačových drben“ – dopad celosvětové covidové krize, rusko-ukrajinský konflikt, tzv. „Green Deal“, skokový nárůst cen tedy plynu a uhlí apod. Rád bych zmínil něco jiného, o čem se hovoří či píše daleko méně – o roli státu a jeho moci vstoupit do hry. A tady si jsem celkem jist tím, že rozumně zvolená strategie a státní zásahy mají sílu onen cenový růst minimálně přibrzdit.

Předesílám, že jakožto liberální ekonom jsem z celé své podstaty hluboce přesvědčen, že stát má do tržní ekonomiky vstupovat co možná nejméně. S výjimkou mimořádných okolností. Těmi mohou být třeba velké živelní pohromy, ekonomická superkrize  nebo stav nynější, kdy je celosvětová covidová pandemie následována největším válečným konfliktem od konce 2. světové války, což se rozhodujícím způsobem promítá do předmětné problematiky.

Energie

Začněme energií, potažmo energií elektrickou. Česká republika je čistým vývozcem, přebytky produkce umisťuje na energetickou burzu, přičemž zpětně nakupuje o stovky procent dráž, než dodává. S touto praxí lze dělat pramálo. Proč? Protože ČR je součástí EU, v níž panuje společný trh. Náš stát se nemůže vzepřít společnému evropskému trhu, pokud by tedy nezvažoval jakousi formu Czexitu. To by znamenalo nedozírné důsledky, ekonomickou katastrofu pro naši zemi, přičemž benefity z levné energie by byly daleko nižší, než ztráty z opuštění společného evropského prostoru. Elektřina je drahá a je to logické – stačí uvést topořivý graf ceny emisních povolenek, podporu obnovitelných zdrojů, cenu uhlí a plynu, z nichž se stále vyrábí rozhodující podíl elektrické energie v Evropě. Náš stát v tomto nemůže dělat zhola nic nebo jen zoufale málo…

Něco ale dělat může! Podíl státu v polostátním ČEZu činí bezmála 70%, má tedy rozhodující balík. Zisk ČEZu za rok 2021 dosáhl rekordních hodnot přesahujících 100 mld. Kč, nerozdělený zisk činí cca. 150 mld. Kč. Pokud by stát vložil např. desítky mld. Kč do cenové politiky (ať už jakýmkoli způsobem, přičemž jako nejracionálnější řešení se mi jeví zastropování cen energie) v dané oblasti, mohlo by to mít blahodárný vliv na stabilitu cen energií i dopad do peněženek těch, kteří zdražování pociťují nejvíce. Nehledě na fakt, že by takový krok pomohl podnikové i živnostenské sféře, kterou vysoké ceny energií drtí výrazným způsobem. Dalším benefitem by pak byl reverzní dopad na inflační křivku.

„Podíl státu v polostátním ČEZu činí bezmála 70%, má tedy rozhodující balík. Zisk ČEZu za rok 2021 dosáhl rekordních hodnot přesahujících 100 mld. Kč, nerozdělený zisk činí cca. 150 mld. Kč.“

Pohonné hmoty

Nyní k otázce pohonných hmot. Jestliže před pouhými 2 roky stála ropa na světovém trhu o stovky procent méně, než je tomu nyní (a v jedné chvíli se dokonce „prodávala“ za zápornou cenu!), je logické, že ceny nafty a benzínu musí stoupat. Kdo však zná konstrukci ceny 1 litru paliva, ten chápe, že lze tyto ceny udržet v mezích nižších, než jak je tomu nyní u nás.

Cena pohonných hmot se odvíjí jednak od ceny ropy na světových trzích, dále ji tvoří daně a ve finále pak marže rafinérií a čerpacích stanic. Stát může rozhodujícím způsobem ovlivnit onu druhou složku, tedy daně. Resp. především daň z přidané hodnoty (DPH). Nejnižší úroveň spotřební daně z 1 litru paliva je totiž stanovena EU a činí cca. 8,30 Kč/l u nafty a 9,- Kč/l u benzínu. ČR držela donedávna hodnotu této daně o cca. 1,50 Kč/l výše, což se od 1. 6. 2022 rozhodnutím vlády změnilo. Jak ale vidno, na cenu pohonných hmot to mělo vliv jen kosmetický a ta roste dál.

Výše DPH je výlučně věcí každého státu a zde vidím jednoznačně potenciál k tomu, aby náš stát zvolil strategii, která by přineslo znatelné snížení cen benzínu a nafty. DPH v ČR na pohonné hmoty činí 21%. Jsem přesvědčen, že existuje mnoho validních důvodů ke snížení, a to na základní sazbu, která činí 10%. Pokud by stát k tomuto kroku sáhl, znamenalo by to snížení prodejních cen paliv zhruba o 4 – 5 Kč/l. A to by už bylo znát!

“ Jsem přesvědčen, že existuje mnoho validních důvodů ke snížení, a to na základní sazbu, která činí 10%. Pokud by stát k tomuto kroku sáhl, znamenalo by to snížení prodejních cen paliv zhruba o 4 – 5 Kč/l.“

Příkladem by mohlo být třeba Polsko, jehož vláda přistoupila ke snížení DPH (u nich VAT) u paliv z původních 23% na 8%. Výsledkem bylo, že ceny nafty a benzínu v Polsku byly v minulých týdnech oproti těm v ČR nižší o 6 – 8 Kč/l, čehož masově využívala řada řidičů z příhraničních oblastí.

Samozřejmě by to mělo kladný dopad na mnohé. Kromě úspory běžných občanů by to pomohlo řadě živnostníků – neplátců DPH, snížil by se proinflační tlak, řidiči by neměli důvod jezdit pro palivo za hranice.

Na straně druhé by výpadek výběru daní měl jistý negativní dopad do státního rozpočtu, což je také nesporně hlavním důvodem, proč náš stát ke krokům, uvedeným v této stati, přistoupit nehodlá. Onen dopad by nicméně šlo velmi snadno a elegantně kompenzovat – to už je ale zase jiné téma.

Ing. Pavel Remiáš, ekonom, analytik